Plané neštovice jsou považovány za banální onemocnění virového původu, jenž bez komplikací sami během tří týdnů vymizí. Při objevení prvních příznaků je nutné nemocného izolovat po dobu akutní fáze neštovic, tedy do zaschnutí všech puchýřků. Při standardním průběhu zůstává pacient doma a je nasazena tzv. symptomatická léčba, která se zaměřuje na zmírňování projevů nemoci. Ke snížení horečky se užívají běžná antipyretika, jako je Paralen či Brufen. Za žádných okolností nesmí být použit aspirin, neboť obsahuje kyselinu acetylsalicylovou, která u dětí může vyvolat Reyův syndrom. Ten způsobuje vážné poškození jater. Pro zklidnění projevů svědění se mohou použít antihistaminika, běžně je doporučován Dithiaden či Fenistil v kapkách.
Přímo na vyrážku se dlouhá léta úspěšně využívali tekuté pudry. V dnešní době jsou stále stejně účinné, avšak mají jeden neduh, o němž mnoho lidí nemá ani tušení. Při jeho aplikaci je potřeba nanášet jen slabou vrstvičku, pokud by byla příliš silná, může působit přesně opačným efektem. Cílem léčby je mírnit svědění a urychlit zasychání puchýřků, k čemuž však pod silnou vrstvou pudru nemůže dojít. Právě z tohoto důvodu lékaři raději upřednostňují suchý pudr či emulzi Tanno-Hermal Lotio. Krom pravidelného mazání všech puchýřků je vhodné se řídit řadou doporučení. Mezi základní patří používat kvalitní bavlněné prádlo, pro zmírnění podráždění, vyhýbání se přímému slunečnímu svitu a koupeli. Voda může obsahovat celou řadu choroboplodných zárodků, které by na vyrážkou oslabené kůži mohli vyvolat infekci. Avšak pro hygienu se lze bezobav osprchovat teplou vodou bez použití mýdla.
Neštovice běžně u dětí proběhnou naprosto bez jakýchkoliv komplikací, ovšem u dospělých a adolescentů mohou mít těžší průběh. Dojde-li ke kožní infekci, infekci měkkých tkání, zápalu plic, meningoencefalitidě či zánětu jater jsou nasazena antivirotika. Ty se mohou podávat ve formě tablet či nitrožilně infuzí. Jejich cílem je se navázat na virus a tím mu zamezit v dalším množení. Jelikož je při jeho nasazení podstatný čas, u rizikových pacientů dochází k jeho nasazení preventivně již po prokázání planých neštovic. Do rizikových skupin se mohou např. řadit pacienti s oslabenou imunitou či trpící chronickou a plicní chorobou.